V neděli byla další demonstrace proti koronavirovým opatřením.
Jít demonstrovat hlava na hlavu a bez roušek je v téhle situaci je nepochybně hloupé. Tentokrát to však nebyl žádný chuligáni nebo v výtržníci, jako na podzim.
Demonstrovat byli lidé, kteří se v důsledku koronavirových opatření dostali na dno. Často přišli o veškerý svůj příjem, radosti i jakoukoliv důvěru k státu. Chování naší vlády je pouze utvrzuje v jejich přesvědčení. Popření covidu je potom docela přímočarý způsob psychického popření.
Lidem, kteří nejsou v existenční nouzi se vlastně docela lehce moralizuje.
Člověk, co je v exekuci, nemá peníze, práci, manželka je na rozvod a už nevidí žádnou jinou perspektivu, si může říct:
1) No ono je to docela složité, vláda sice mnoho věcí zpackala, ale některá opatření opravdu dávají smysl, a tak je budeme dodržovat. Možná dostaneme nějakou kompenzaci, ale ono to je těžké, nejdříve se musí všechno pořádně promyslet, aby ty kompenzace někdo nezneužívám. Za situaci, ve které jsem, si do jisté míry můžu i sám, protože jsem byl závislý na jednom zdroji příjmů a jedné kvalifikaci. Ve vládě jsou sice blbci, ale mnoho zemí má s touhle situací opravdu problém.
2) Vláda v čele s velko“podnikatelem“ nás chce zadupat do země a jako záminku si vybrala covid. Na náměstí! Do ulic! Pojďme opatření prorazit! Revoluci!!!
Ono je mnohem jednodušší říct si /2/ a vláda tomu navíc velmi přihrává.
